Nikdy se nevzdávej.

Červen 2013

První II

30. června 2013 v 11:57 | Alessa
Seděla na skále a hleděla na úplněk."Má paní,tři z nich přeměnu nepřežili,"oznámil jí příchozí mladík
s azurovýma očima.Zavřela oči,naposledy se nechala polaskat větrem a hladit ohýbajícími se stébly trávy.Pak se zvedla:"Alespoň polovina přežila Ergai."Ladným krokem přešla ke srázu do údolíčka,kde se právě proháněli tři čerstvě zrození vlkodlaci a likvidovali jakékoliv maso v okolí.Ať už bylo živé nebo mrtvé.Svýma rudýma očima si je prohlédla."Jsou silní."prohlásila.
Rozeběhla se k okraji srázu,pohlédla na měsíc,oči se jí začali zbarvovat do zářivě modré,vyskočila a v záři měsíce se její
tělo proměnilo.

Sebevrah

30. června 2013 v 11:31 | Alessa |  Básně
Hledím na vodu,držím se lávky,
náhle výpadek a stojím v ní..
Byla to snad chyba mojí lásky
a nebo se už prostě ztrácím?

Mizím pod vodou,asi jsem pustila,
polykám vodu,nemohu dýchat.
Náhle mi svitne,opravdu jsem tohle chtěla?
Zaplňují se plíce,přestávám vnímat.

Temná hladina mě přikrývá,
pod ní již nejsem sama ani opuštěná.
Proud mě táhne dál,aby mě v sobě ukryla,
z čista jasna jsem tak bezmocná.

Opět stojím na lávce,že by další výpadek?
A pak mi dojde,že už mi není zima,
že už ve mně není ten strašbý vztek,
potom mi dojde,že jsem se utopila....