Nikdy se nevzdávej.

Říjen 2012

Něco bylo špatně

27. října 2012 v 12:25 | Alessa |  Povídkové šílenství
Procházela parkem,tak jako dříve vždy.Byla noc,hvězdy z nebe zhlížely na prosté "krátce živé" lidi dole.Vzduch byl chladný a ostrý vítr pomáhal chladu zařezávat se hlouběji do kostí.Vůbec to byla chladná a odtažitá scenérie.Malá holčička a park v noci,stalo se to snad milionkrát,ale dnes,dnes to bylo jiné.Strach visel ve vzduchu,aby pak mohl zaplňovat její malou dušičku.
Věděla,že tu nemá co dělat,ne v tuhle noční hodinu.V tomhle městě to bylo,jako vyvěsit si na záda nálepku "pojďte si pro mě",a stejně tu byla a snažila se najít cestu domu.

Křik

27. října 2012 v 1:19 | Alessa |  Básně
Křičím do tmy a ty neposloucháš,
že prý mě miluješ,si namlouváš,
a tak já čekám a stále čekám,
že třeba jednou se zaposlouchám,
do rytmu svého srdce a pak pochopím,
jak moc opravdu toho o životě vím.

Medvídek

15. října 2012 v 3:28 | Alessa |  Povídkové šílenství
Utíkala.Nohy už nestíhaly plnit příkazy vydávané mozkem.Mozek byl nyní generál bez armády,nikdo jej už nepouslouchal,a přesto do tmy křičel poslední agonistické rozkazy.Dech byl hlasitý tak,že jí přišlo,že zdi se pod náporem onoho zvuku chvějí.Vlasy v obličeji ji dávno nebrzdily.Běžela jen nazdařbůh.Mysl sama po posledním výjevu přestala fungovat.Pochopila,že v tomto těle jí již není zapotřebí.

Zničení

15. října 2012 v 2:48 | Alessa |  Básně
Miluji,když vedle mě usínáš,
miluji,když se na mě usmíváš.
A přesto,jsou tu věci,které říct nemohu.
Třeba jen vyjádřit,jak moc tě miluji.