Nikdy se nevzdávej.

Červen 2012

Bláznova mysl

6. června 2012 v 23:37 | Alessa |  Povídkové šílenství
Stála tam.Nad JEJICH postelí,kam se dříve mohla sama k mamce uchýlit.Teď jí ta představa přišla odporná.Nejradši by postel i lůžkoviny vytáhla před dům,polila benzínem a zapálila.Tato představa se jí neskutečně zalíbila,avšak byla "hodná holka".Nikdy by si to nedovolila udělat,ale jak moc se jí chtělo!!
Ta smisltva co zde probíhala!Ach ano!To je to správné slovo!Smistva!Nechutnosti!A především odporné nestoudnosti!Jak se k tomu mohla její matka uchýlit?A proč o ní tvrdí,že ona je ta špatná?
Chtěla křičet,plakat,rozházet všechen majetek kolemsebe,ale neudělala to.Nemohla.Už jí tolik ublížila.
Ale ublíží jí ještě jednou.Naposled.Vzhlédla,skrze střešní okna hleděla na nebe.Vypadalo jinak,tak hrozně vzdáleně.Usmála se,rozhodla se správně.Ublíží všem,ale hlavně sama sobě.
Došla do koupelny.Zdejší zdi už byli svědky spousty jejích hrůzností,když se pokoušela rozřezat své tělo,když mlátila do dlaždic,než jí začala téct krev a hlavně,když se pokoušela utopit.
Vzala sebou nůž,který si teď se zálibou prohlížela."Tak to ty ukončíš můj život?Tak se těš,aspoň trochu jako já!"Usmála se na něj.Poslední zaváhání.Poslední rozumné myšlenky.Začala napouštět vanu,sklékla oblečení.Jizvy na jejím těle se jí ze zrcadla jakoby vysmívaly."My ti to říkaly!My věděly,že dojdeš až sem!"
Položila se do teplé vody.Nahmatala vedle vany nůž a už chtěla začít.Kdž se objevila silueta na okraji vany."Mikešku?Zlatíčko copak tu děláš?"Kocourek přátelsky zavrněl,jako by tušil co chce dělat."Je mi to moc líto,ale všem bude beze mne líp."zašeptala.Odehnala kocourka a znovu se podívala na svůj odraz na čepeli nože."Tak tady to končí."
Pak si jen pamatovala ostří na svém krku,vlastní křik a vůni krve mýsící se s vonnou esencí do koupele.
Nikdo netušil,že by to mohla udělat.A její matka?Poté co jí našla se zhroutila do náruče onoho zlořečeného.
A krvavý nápis na dlaždicích do světa hlásal:"Můžete za to vy,když mi bylo nejhůř,nikdo jste neposlouchal!"