Nikdy se nevzdávej.

Deštivý den

27. května 2012 v 14:31 | Alessa |  Básně
Byl deštivý den,po okně se tvořili cestičky,
to jak kapka po kapce hledá sestřičky,
mé tělo voda objímala,hrála si s vlasy,
pod hladinou se kroutili jako podivné řasy.


Pak přišla bolest,tělo se vzepjalo,
jako by se tomu bránit chtělo,
ven vyvalila se krev,tvořila podivné růže,
které se snad smály bolestem duše.

Znenadání pocit opuštění,
ten kdo tu byl,už není.
Obklopující ticho,jen zvuk deště
proč se mi má chtít žít ještě?

Krev proplétá se pod hladinou,
stoupá k hlavě,aby ji zaplnila vinou,
chce se mi plakat,ale slz už není.
Je zvláštní cítít vnitřní zničení.

Světlo potemnělo,srdce příšerně bolí,
i když v podstatě se nic neví,
mysl srdce utěšuje
a to hlavou o zeď teďkon bije.

Chci křičet,brečet,ale má ústa nemají dech
tohle bude tajemství navždy ukryté v zdejších zdech,
vzpomínku pohřbívám a tělíčko spolu s ní,
snad mi jeho dušička jednou odpustí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama