Nikdy se nevzdávej.

Březen 2012

Měsíc

18. března 2012 v 21:47 | Alessa |  Básně
Potácím se nocí,po tváři stéká krev,
a na rukou se objevuje další,aby jí nebylo málo,
co se tam stalo?Pravda je pouze ve starých zdech.
Ze tmy jako by se na mě něco smálo.


Zrcadlo

2. března 2012 v 10:34 | Alessa |  Povídkové šílenství
Stála naproti zrcadlu.Její hudené tělo vypadalo,jako by bylo motýlí.Křehké,hebké a přitom tak nedotknutelné,protože kdyby se jej někdo dotkl,zahubil by toho krásného motýlka.Po těle měla jizvy ze "zlých období",tak jim říkávala.Ne tušila jak jinak z nich uniknout a tohle jí dávalo aspoň na chvíli pocit moci sama nad svým osudem.Laskala si prsty kůži a na jizvách se zastavovala.Všichni na nich měli podíl,všichni je viděli,nepomohli.Jen ji soudili.To uměli dobře.Jen soudili,nikdo se neptal proč.Nikdo nechtěl pomoci.Při těhle myšlenkách se jí do očí vřítily slzy.

Bezpečí

2. března 2012 v 9:58 | Alessa |  Básně
Je to tolik požadovat lásku?
Je to tolik chtít jí darovat?
Jako zamilovaní mají na očích pásku.
Tak moc bych chtěla milovat.

Zrcadlo nás všech

2. března 2012 v 9:52 | Alessa |  Nápady
Nedávno jsem slyšela krásnou myšlenku a ro tu,že pokaždé když se podíváme do zrcadla necháme v něm otisk sebe sama.Pokud by to bylo pravda je možné,že by opravdu kdesi v něm byl někdo stejný jako my a nic nepředstírá?Že nemá masku,kterou dnes každý nosí?Tu za kterou schováváme své city a hlavně své srdce?Proč ale pak lidé mají potřebu své pravé já schovávát?Proč jej skrýváme?To se opravdu tolik bojíme nepochopení či snad dokonce pohrdání od ostatních lidí?Je možné,že máme takový strach ukázat kdo skutečně jsme,že máme jen pár či dokonce jednoho člověka,kterému odhalíme své skutečné sny a obavy?
Já sama často mívám problém s tím přiznat,jaká skutečně jsem.A co když pak potkáme někoho kdo to neskrývá?Opovrhuje jím?Nebo dokonce odmítáme v dnešním světě upřímnost?Já sama takového člověka potkala a popravdě kolikrát mě děsí,jak moc je ke všem upřímný.Ale co když to všichni děláme špatně?Co když se potom skutečně stáváme maskou kterou nosíme?A jednou až toho na nás bude příliš,ji odložíme?Odsoudí nás?Opovrhnou námi?Co když se najde člověk,který nás až potom opravdu příjme?
Prosím,sdělte svůj názor na toto téma..