Nikdy se nevzdávej.

Kapitola 3.I.část(Obrat)

21. února 2012 v 23:12 | Alessa |  Má kniha
Ve škole je to poněkud praštěné,nejen že se tam učí o Bohu.Ale ještě tam mají poněkud narušené učitele i když,kdo by mohlbýt normální,pokud učí něco takového?Alespoň že doma už je to lepší,setřička pomalu roste a já konečně neslyším ten hlas.Snad už on i já pochopila,že jsem konečně šťastná.


Je hrozně zvláštní,jak se člověku rychle mění priority,ale také cíle.Jediným mým cílem je teď dobře se postarat o malou Mary.Má nádherná očíčka a co teprve ty její vlásky!Je to divné,stará se o ni sice maminka,ale stejně je toho na nás obě tolik,že se večer jen svalíme do postele.
Sedím na posteli a čekám.Dnes má pro mě maminka překvapení.Prý někoho potkala,a je to na ní vidět.Její oči se opět rozzářili a její úsměv je konečně stejný jako na starých fotkách.
"Zlato,pojď už dolu!"Nadšeně bežím po schodech a cesta mi příjde neskonale dlouhá.
A náhle,jako z čistého nebe,rána pod pás.Je to on!Proboha,proč zrovna tenhle podivín.Je to učitel od nás ze školy.Jak se to jen proboha jmenoval?White?Ne,to je matikář.Měl takový divný jméno.Ano!Už vím!Norman!Je na mě vysazenej i když vůbec netuším proč.Jako by muži dokázali vycítit,komu už dříve někdo ubližoval.
Stojím tam a naprosto neúmyslně si sáhnu na jizvu pod vlasy.Tohle mi udělali.Nebudu už takovým lidem nikdy věřit!To si slibuji!
"Zlatíčko,tohle je Jack.Snad si budete rozumnět."mrkne na mě.Chci jí říct,o tom co je to za zmetka,ale k tomu nedostanu nejmenší příležitost.Jack se k ní přivine a začne jí do očí vykládat,jak to všechno bude perfektní a jak jsem mu hrozně blízko a jak si ve škole rozumíme...A tohle nejde!To přece!Ale!
Po několika hodinách jeho lhaní už se ani nesnažím.Avšak přeze všechny zkušenosti s ní,pomalu začínám jeho lžím věřit,ale stejně,když si chtěl pochovat Mary,tak jsem mu jí sebrala.Nepatří do rodiny!Nemá právo mi sahat na sestřičku!Když konečně odejde je mamka tolik unavená,že mě vůbec neposlouchá.
Druhý den ve škole,sedím v lavici a přemýšlím co se stalo.Jestli přece jen neni možné,že by to bylo opravdu v pořádku.Když se procházím po chodbě,tak Jacka potkám a kvůli svému přemýšlení si ho ani nevšimnu.Chyba!Obrovská chyba!
"Slečinko,to jako po to včerejšku nebudeš zdravit jo!?Tak to teda ne!"dál na mě křičí a nikoho okolo ani v nejmenším nezajímá,co se tu děje.Marně se to pokouším vysvětlit,pak se začnu omlouvat,ale právě to ho pobídne k dalším krokům a to doslova.Přistoupí ke mě a jak jen to ještě jde,snaží se na mě slovně útočit.Díky bohu,zvoní na hodinu!
"Musím jít."řeknu sklesle."To teda nikam nejdeš!Ne dokud se mi pořádně neomluvíš!""Ale já už se omlouvala.""To bylo pouhý fňukání,ne žádná omluva!"Znovu se omluvím a utíkám do třídy.Za sebou slyším jeho rozléhající křik po chodbě.Při tom liduprázdnu co tu nastalo,je to mnohem hrozivější,než když jsem mu stála tváří v tvář.
Přemítám o tom,co se stalo.Nerozumím tomu.To je jedno,dnes odpoledne se to vyřeší.To jde k nám,tam se pokusím zjístit,co se vlastně stalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama