Nikdy se nevzdávej.

Setkání-Kapitola 2.I.část

16. listopadu 2011 v 15:29 | Alessa |  Má kniha
Setkání
Bílá vlna světla prorazí tenkou bariéru,tvořenou již dost opuchlými víčky očí.Probuzení nastavá v okamžikení,rozeznávám
pach chlóru a krve,také chlad i čistotu.Je to tak,jsem v nemocnici.Navzdory pomluvám je mi postel dosti příjemná.Mlha z mého zraku nehodlá ustoupit.Chce se mi křičet:"Kde je maminka?Co se s ní stalo?"Avšak jako by mne hlas v tuto chvíli opustil,zaklapl kufřík,upravil kravatu a šel.Takhle bez náznaku snahy?!


Snad je to maminka!Bože,prosím ať je to ona!Hlava je těžká,s námahou jí přetáčím.Nevím zdali je těžká množstvím obvazů a nebo starostmi o mamku.
Je to ona!Házet sebou asi v tuto chvíli není nejlepší nápad,ale přesto se jím řídím."Mami,maminko!"Vzhledem k vysílení mé tělo nevydá nic víc než pouhý chrapot.Neodpovídá!Bože,ať je to jen kvůli spánku,který ji přemohl.
Zrcadlo se mi zoufale pokouší odhalit rudou záři po mé pravici.S odporem snad i molekul ve vzduchu,přeáčím hlavu.Můj pokus o výkřik zadusí už v zárodku ruka ženy,jejích vlasy sahají až po stehna.Úžasem oněmím,pronikavé modré oči vyrývají brázdy do duše.Ale na to teď není čas,proč mě drží?Pouští mě až ve chvíli kdy nad vztekem a starostí zvítězí úžas.
V klidu se jí podívám do očí:"Kdo jsi?""Přítel."Zní krátká a všeobjímající odpověď.
Popadne židli a potichu jako kočka si ji přisune k mé posteli a ladně usedá.Její slova jsou sladká a hebká jak med klouzající po papíře:"Neboj se o mamku,je v pořádku.Jen odpočívá,měla teď náročné dva dny,zatímco ty jsi spala.Podívej na ní,kolik toho asi tak musela vytrpět?"
Znovu přetáčím hlavu a najednou jsi všimnu,něčeho co jsem buď úmyslně přehlížela,nebo prostě jen nechtěla vidět."Kde má bříško?Co se stalo s ďěťátkem?!""Prosím tě klid,klid,to není důvod k jejímu nbuzení.Porodila.Máš sestřičku a obě jsou v pořádku,Leilo."¨Vzteky na hranici únosnosti se na ni zaměřím a křiknu:"Kdo jsi,že znáš mé jméno?Kdo jsi,že se opovážíš přiblížit ke mně a mé rodině?"
"Jsem Sirael,jeden z poslednch Dávných bojovníků.A samozřejmě tě budu učit.""Neznáš mě,nevíš co bych chtěla a co ne.""Ale znám,znám tě do nejtajnější myšlenky a nejstarší vzpomínky.""Odejdi!Tady nemáš co dělat!Nenáš mě ani mou rodinu!"
Ohromná bolest!Cítím praskání stehů.První steh bolí jako nejhorší muka pekelná.Dálší steh je silnější a dokáže z bolesti vytvořit cela novou záležitost.Bolest mě donutí křiknout a pak mě pomalu uspává.Přístroje začínají houkat a já mám pod hlavou příjemné teplo.Rudý přízrak se postupně mění v oblak rudé páry a pak zmizí docela.Propadám se zkrze lehátko a pokračuji dál..Usínám.....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama