Nikdy se nevzdávej.

Volf 2

12. června 2011 v 22:07 | Alessa |  Básně
Ležíme,jen tak,vedle sebe,
závidí nám i to nebe,
tvá hruď pne se vzhůru,
andělé teĎ vnímají svou smůlu,
že jen já se tě smím dotýkat,
že jen já se mohu láskou zalykat.


Tvů úsměv nahrazuje pevnou zemi,
tvůj pohled ve mě všechno změní,
prsty se nám proplétají,
jako malé děti si hrají,
schovávají,chytají se,
jen navzájem vnímají se.

V tom uchopíš mě do náruče,
a vytrácí se všechno tiše,
jen dech tvůj já poznávám,
a nedvěk se i přiznávám,
žes mě holku pobláznil,
a mé srdce uchvátil.

V tom zacpeš mi jen ústa svojí dlaní,
které záhy,tvoje rty vymění,
je mi jasné,co se stalo,
je mi jasné,oč se hrálo,
že duši jsem prohrála
a srdce v rukou tvých nechala.

Teď nevím jak se zachováš,
zdali si semnou zahráváš,
zda je to až příliš brzo,
zda nezraješ jako hrozno,
jestli budeš hebký,sametový,
a nebo snad trpký,kdo ví?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama