Nikdy se nevzdávej.

Tanec

12. června 2011 v 21:52 | Alessa |  Básně
Zamyslí se a ukloní,
a do lesa směle vykročí,
tam u pomyslné brány,jí čeká,
ta pomyslná a přítomná duše člověka,
dech lesa,objímá jí tělo.
Kdyby milovat ducha lesa jen se smělo.


On cítí její zachmuření,
a zašeptá jí do ucha "na to léku není,
když zláká člověka ten temný les,
jeden jediný by tu tíhu neunes",
přitáhne k sobě drobou postavu,
"kéž se od něj nikdy nedostanu",
pomyslí si a zašeptá,
snad svůj odchod zamešká.

Uchopí ji za ruku,
a za jediného zvuku,
té muziky co jim v hlavě hraje,
tancují,tak kroky znaje,
jemně našlapují nabosky,
jako ty malé popelky.

Lesem se vznáší,do rytmu neznámého,
vnášejí do něj něco veselého,
avšak je konec její návštěvy,
tak jěště dechy v polibcích si vymění,
poslední dotyk,poslední pohled,
a už v dáli mizí její dohled.

A on čeká na tom místě,
a neustále doufá,jistě,
že vrátí se pro jeden tanec,
snad odvrátí i jejich konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama