Nikdy se nevzdávej.

Slepota

13. června 2011 v 21:18 | Alessa |  Básně
Jak mohu být tak slepá?A nevnímat ty náznaky?
Cožpak je nechci vidět?Cožpak je nechci vnímat?
Jak můžu být tak hloupá,proč se skrývám před zraky?
Proč jen já nemám právo milovat?Mám si to snad zazlívat?

Už jsem asi taková,snad neměnná zůstanu,
nechci se měnit,nechci být stejná.
Nechci přemýšlet,jestli zítra nevstanu,
chci být ten kdo ráo s úsměvem přijímá.

A zatím děkuji každé noci,za její chladnou temnotu,
zahalí mou tvář i mě,nechává jen podstatu,
je spousta věcí co chci změnit,ale něco prostě nejde vrátit,
kéž by se tak ty staleté jizvy mohli ztratit,
kdybych tak měla svojí podobu,tu co v duši cítím,
to ale svou podstatu hravě zničím.

Jsem taková,jaká asi mám být,jak je souzeno,
člověk se nemá úplně měnit,minulost je ve tváři,
určitě by se mi i jinak moje tělo líbilo,
snad nemám právo soudit,měnit,aby to hezké nebylo zničeno.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Beri Beri | 30. července 2011 v 20:24 | Reagovat

To je opravdu silná báseň. Vyjadřuje to, co cítíme ;)

2 Elis W. Elis W. | 23. února 2012 v 17:09 | Reagovat

To tedy..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama