Nikdy se nevzdávej.

Adam

12. června 2011 v 20:14 | Alessa |  Básně
Stáli jsme naproti sobě,
tak jako vždy,
na školní chodbě,
není to zlý,
a ty ses naklonil,
až moc blízko,
hrozně jsi mi ublížil,
nejednou jsi byl nízko.


Mé rty cítili tvůj dech,
tvé vlasy halily mou tvář,
a jenom ve snech,
se přiblížit máš,
těla splynou v jedno,
stíny se propojí,
začíná být chladno,
ráno se navrací.

Srdce chvíli bijí proti sobě,
ruce tvé mě poznávají,
jak ve slepé mapě,
na mě něco hledají,
hladíš mě po tvářích,
po zádech i po stehnech,
paprsky zazáří,
navrací se slunce dech.

A tak stojíme na chodbě,
silný odstud od sebe,
pomněnkové oči,táhnou mě k tobě,
tváří se jako vstup do nebe,
a já odmítám,bojím se,
že jak s každým ránem můj sen rozplyne se.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama