Nikdy se nevzdávej.

Procitnutí-Kapitola 1. II.část

22. února 2011 v 14:57 | Alessa |  Má kniha
  Doklopýtám se po schodech nahoru,zamknu dveře,abych aspoň takhle pocítila trochu jistoty.Svezu se po nich zády a poprvé cítím oporu,alespoň od dřeva.V kleče na svém novém koéberci,který jsem tolik chtěla,začínám plakat.Snad pro mamku,snad pro to malé,které tu má zachvilunku přibýt.Nebo spíš proto že jsem tak slabá,že je nedokážu ochránit.Proč jen jí nedokážu chránit,tak jak bych měla?

   Z mých myšlenek mě probere křik z kuchyně,je mámin.Nikdy jsem takhle rychle neodemla a schody skáču snad po čtyřech.
   Stojí naproti mamce a má v ruce svou kamarádku,jak jí říká.Tahle skotská nás navštěvuje častěji než slunce.
  "Jak jsi mi to mohla udělat!Takhle mě ponížit!Před kámoši,sousedy,no přede všema!Uvědomuješ si vůbec jak moc jsi mě zesměšnila!?Co si teď tak lidi o mě pomyslej co?Že si můžeš dělat co chceš,protože tě nehlídám?Tak to né holčičko!"Táta je úplně mimo sebe.Už zase se napřahuje na ránu,ale teď si servítky brát nebude."Tati né,to nesmíš!Mamimka je těhotná!"Mamka se jen přitiskne ke zdi a už se ani nebojí jen očekává další dopad."Jenže Bůh ví jestli je to vůbec moje!"křičí.Najednou si jeho dlaň pomalu proráží cestu vzduchem,směle k máminčině slzami zmáčené tváři.Cvak.Takhle už to nejde.Vyrážím proti dlania už mě nic nezajímá.Tak to bude bolet a co?Hlavně,že mamce se nic nestane.
  Stalo se.Dopadla na mou tvář.Bohužel mi podklouzne noha a narazím do rohu linky a hlavou.Pak už mám všechno rozmazané.Dopadám na zem a jen bolest a hlas obou rodiču mi dávají znát,že ještě žiju.Cítím chlad a pak mě začne hřát tekutina,která teče po mých zádech a hromadí se okolo těla.
  "Leilo,Leiličko já nechtěl!Změním se přísahám,přestanu pít a budu dobrej táta pro tebe i toho mrňouse."Hlasy ustupují do pozadí.Už nemám sílu bojovat s únavou zavírám oči a z hluboka se nadechnu.Všechno se tím mění.
  "Přežije to doktore?"Au bolestivé probuzení.Slyším mamku,to je mamka.Je v pořádku.Už můžu spát,aspoň na chvíli se zbavím bolesti."Ano,ale ztratila hodně krve,takže si tu poleží.Teď jí uměle uvedeme do spánku."Slyším cvaknutí.A pak cítím příjemnou únavu."Doktore,něco je špatně!""Prčobůh ženská vy krvácíte!V kolikátém jste!?""V sedmým měsíci."Pak jen slyším tupou ránu,ale nedokážu se přinutit otevřít oči.Sakra co se děje!?
  Ještě slyším spoustu dalších hlasu,ale už nerozeznám slova.Maminko prosím postarej se o děťátko.........
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MissSweetie MissSweetie | Web | 22. února 2011 v 19:23 | Reagovat

Tak s tím souhlasím, pokud je to rychlovka a nazdar :-D My když přespáváme na chatě, kde je v noci chladno, tak si ponožky normálně necháváme, pak se jen doobléknem a spíme oblečení. Protože snad ani tulení by jinak od umrznutí nepomohlo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama