Nikdy se nevzdávej.

Nemocnice

4. února 2011 v 23:31 | Alessa |  Povídkové šílenství
  Občas tu tak sedím a sleduji,všechny ty přístroje,které vstupují a vystují z tvých žil.Vypadá to,jako by z tebe vysávaly život,přitom ti jej dávají.S každým úderem tvého srdce je každému v místnosti oznámeno,že jsi to ještě nevzdal,že ten plamen v tvém srdci ještě plápolá,že jsi ještě myšlenku na život neopustil.Měl bys bojovat,za ty lásky,které jsi dosud nepoznal,za ta slova,která jsi dosud nevyřkl a hlavně za život,který jsi ještě nestihl prožít.

  S každým tvým nádechem proniká vzduchem zvuk,který dává naději a utěchu.Pokaždé,když ti zvedají víčka,aby ti zvlchčili oči,tak se v duši modlím,abys je zvedl sám.Pokaždé,když tě držím za ruku a to klidně dnem i nocí,se modlím,ať mě stiskneš jen slabě,abych cítila,že jsi s náma.Cítím tvůj dech i tep a vnímám,že ještě chvíli žiješ.Klidně ať tě již nikdy nespatřím,ale ať žiješ!
  Jednoho dne,mě budí křik těch všech zařízení,které křičí do noci tu špatnou zprávu.Že jeden mladý lidský život končí,že se opona zatahuje a my se máme smát a tleskat.Odvádějí mě z místnosti,jsem v polospánku,tak nevnímám,když jsem téměř venku.Tak teprve teď plně procitám,proč mě odvádí?Pohed na tvé tělo mě ujistí,v tom co jsem si myslela.Neodcházej,je příliš brzo.Lásko tolik jsme toho nestihli vyslovit,tolik jsme toho nestihli udělat.
  Boj a křik mi nepomáhají dostat se dovnitř.Odváží tvé tělo,už tu nejsi a já nevím co dělat.Svezu se zády po zdi,která je obložena dlaždicemi,sedřu si je do krve.Zavírám oči,končím.Závíračka!Poslední představení právě skončilo.
  Klesám tmu,už se ani nebojm.Pomalu se propadám do temnoty,ta je mazlavá a protéká mi mezi prsty,začíná mě dusit.Nořím se hloub a hloub už se nebráním.Najednou mě vemeš za ruku a táhneš mě nahoru."Lásko nesmíš se kvůli mě zničit!Nedovolím ti to!"Poslední objetí dvou milenců.Pláču,snad proto že tě miluju,snad proto že mě opustíš,snad proto že já na tebe nikdy nezapomenu.Poprvé tě vidím plakat."Musíš jít,dokud mužeš"Strčíš do mě.Procitám na lůžku v nemocnici právě mě oživovali elektřinou,když se usmívám,díví se,ale to jen proto,že jsem se s tebou mohla rozloučit lásko,jen proto že vím,že mě stále miluješ a jsi semnou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama