Nikdy se nevzdávej.

Únor 2011

Přiznané hříchy

23. února 2011 v 1:08 | Alessa |  Básně
Ztratili jsme všechno,
od soudnosti,po mravnost,
teď je to jedno,
teĎ nejde o správnost.
Toho co dělám a říkám,vím jediný,
že se tu teď svlíkám,ani kurva se nestydí,
za výkon,který tu podávám,
trochu chtíče a vášně,semnou to nemyslíš vážně?

Procitnutí-Kapitola 1. II.část

22. února 2011 v 14:57 | Alessa |  Má kniha
  Doklopýtám se po schodech nahoru,zamknu dveře,abych aspoň takhle pocítila trochu jistoty.Svezu se po nich zády a poprvé cítím oporu,alespoň od dřeva.V kleče na svém novém koéberci,který jsem tolik chtěla,začínám plakat.Snad pro mamku,snad pro to malé,které tu má zachvilunku přibýt.Nebo spíš proto že jsem tak slabá,že je nedokážu ochránit.Proč jen jí nedokážu chránit,tak jak bych měla?

Poprvé

21. února 2011 v 14:32 | Alessa
  Je zajímavé,že v dnešní době je to téma,o kterém se lidé stále  bojí bavit.A  pokud o něm někdo mluví otevřeně,tak je pro ostatní minimálně poněkud zvláštní.No avšak tomuto jsem se v tomto článku věnovat nechtěla.
  Chtěla jsem se věnovat tomu co každá holka považuje alespoň za vyjímečné.Avšak pro valnou většinu holek,to byl,je nebo bude velmi zásadní okamžik v jejím životě.Pro mě samotnou to bylo něco magického,něco co mi dokázalo,že už dítě nikdy nebudu.
  Mé poprvé bylo s klukem,který byl starší a který už to měl za sebou.Tak to ani moc nebolelo.Moc lituju holek,které to opravdu bolí.Moje mamka vždy říkala,že poprvé je nejlepší s volným bytem,postelí a hlavně s klukem ,kterého budu milovta.Hlavně ať někdo nedělá takovou blbost,že na poprvé spí s někým jen tak,aby to měl rychle za sebou.Bohužel bude toho rychle litovat.

Nemocnice

4. února 2011 v 23:31 | Alessa |  Povídkové šílenství
  Občas tu tak sedím a sleduji,všechny ty přístroje,které vstupují a vystují z tvých žil.Vypadá to,jako by z tebe vysávaly život,přitom ti jej dávají.S každým úderem tvého srdce je každému v místnosti oznámeno,že jsi to ještě nevzdal,že ten plamen v tvém srdci ještě plápolá,že jsi ještě myšlenku na život neopustil.Měl bys bojovat,za ty lásky,které jsi dosud nepoznal,za ta slova,která jsi dosud nevyřkl a hlavně za život,který jsi ještě nestihl prožít.

Procitnutí-Kapitola 1. I.část

4. února 2011 v 12:07 | Alessa |  Má kniha
  Jmenuji se Leila.Je mi 14 let.Mám hnědé dlouhé vlasy,oči nevýrazné zelené až šedivé,rysy v obličeji také nejsou výrazné a stejně tak postava.Potkat mě,tak si mě možná ani nevšimnete.
  Dneska mám narozeniny,ale nechci je slavit.Na co slavit,když okolo vidím jen smutné tváře.Moje mamka a táta jsou ještě spolu,ale asi to tak dlouho nezůstane.Pořád se hádají,což mamce příliš nesvěčí.Je těhotná a ten stres.To opravdu není pro děťátko dobrý.Šťastná rodinka opravdu nejsme.