Nikdy se nevzdávej.

Červen 2010

Nevim

6. června 2010 v 16:50 | Alessa
Na zachránce nečekám,
když v tělo dýku zatínám,
krev tu vylévám,
aby mohl zase k nám.
Radši se dívám na hvězdy zdola,
ale bolest mou mysl zdolá,
je mi líto,
že jsem ublížila,
je mi líto,
že jsem nežila,
vzdaluji se všem,
každým dnem.
Snad vás jednou pochopím,
a to dřív než se potopím.
Bývalá jsem rozumná,
teď však rozum se mi ztrácí,
bývala jsem nevinná,
smutek se sem vrací.
 To své drápy zatíná,
v mou kůži,
konec začíná,
to už každý tuší.
Seru na světlo!!!!Temnota je lepší!

Už končím

6. června 2010 v 16:34 | Alessa |  Básně
Na lásku nevěřim,
když slzy zadržim,
neni tu jak tiše doufáš,
že snad ji vnímáš.
Je ticho a já ruším ho křikem,
moje bolest neni trikem,
krev co teče tak ta je má,
a já kdysi duše nevinná,
teď však zůstal ze mě pouhý stín,
to už nikdy nezměním,
strach vystoupit ze tmy mám,
a proto v ní zůstavám.
Trpím jak zvíře raněné,
zůstaňte teď beze mě,
křik a pláč je zbytečný,
a mě nebezpečný,
proto v železnout masku se odívám,
a vše co činilo mě mnou zakrývám.
Tak poslední úklona,poslední přídavek,
své tělo nechávám tu jako zavdávek,
tomu aby čisté dítě,
za mne netlelo v hrobě.
Proto žádám vás a to upřímě,
prosím už nechte mě!!!!!!

Pravda

6. června 2010 v 16:25 | Alessa
Asi je pravda,že už se z toho nikdy nevyhrabu.Že už nikdy neuvěřim,ale když už nic víc.Tak mi to dalo to,že jsem silnější než dřív.A konečně vim,na čem záleží.A taky konečně vim,že lidi pro mě už nic neznamenaj.Je to škoda,ale už to bolelo příliš.