Nikdy se nevzdávej.

Duben 2010

Smrt

19. dubna 2010 v 21:16 | Alessa |  Básně
Takže tohle je konec,
zatáhne se opona a nic víc?
Jen v tažení do tmy
a už nic?

Krevní pouto

19. dubna 2010 v 21:06 | Alessa |  Básně
To krevní pouto je navždy spojené,
její srdce je srdce mé,
její myšlenky budou navždy mé,
do mého srdce vsazené,
tak klíčit a kořenit bude láska k ní,
jednou srdce roztržení zavinní.
Oči její pálí mou duši,
snad už o lásce něco tuší,
Každou chvíli bez ní umírám,
oči i myšlenky k ní upírám,
ona dává inspiraci a naději,
jen s ní byla bych raději,
než bez ní tu zůstat,
ta hloupost musí přestat.
Já těším se až spadnu k ní zas,
pak prosvítí mi srdce hřejivý jas,
až obejmu ji a pošeptám:
"Tvoji lásku už nezmeškám."

Víra

19. dubna 2010 v 20:59 | Alessa |  Nápady
 Jak lze charakterizovat víru?Vía je v lásku,naději,Boha i v to,že zítra bude zase den.Tak jak pak tedy,lze jednotně říct,zda víra je dobrá nebo zlá?Víra je taková,jakou si jí kdo vyloží.Pakliže věříme,že  existuje bůh,pak je to stejná víra,jako ty ve které věříme vevýchod Slunce dalšího dne.Tak jak pak mezi nimi jde dělat rozdílý mezi nimi?Přesto odlišujeme víru v boha a vru ve vesmír.Také je nevídáme a přesto věříme,že existují?Ale proč?Jaký je mezi nimi rozdíl?V tom že u druhého jsou vědecké poznatky?Kdyby byly i u boha,věřili byste v něj?A proč toliko víra určuje?Jak se má řídit náš Osud?
 Znávala jsem člověka.Moc milý muž a jednou si nechal vykládat karty.V tom mu kartářka řekla ,že se bude stěhovat.A ano později se stěhoval,ale protože mu vyhořel byt.Je možné,že si ho podvědomě zapálil byt,protože to tak bylo předurčeno?Či snad to byl Osud nebo mu ďábel za jeho zvědavost nastražil léčku?
 Je jen na vás co si z tohoto článku vemete,ale věřte,protože život bez Víry a Naděje není životem.

nápad

5. dubna 2010 v 21:32 | Alessa |  Povídkové šílenství
Nesnažte se za tím nic hledat.Jen mě to napadlo.

Vztáhla ruce.Položila je na tvář, zadrápla se a táhla své nehty po obličeji.Křičela,křikem hlubším než známe mi všichni.Křikem bolesti.Cítila to,to jak se jí po krku valila krev a mísila se s jejími slzami.Pak padla na kolena,když ucítila vůni masa začala se smát,nevěděla jak ani proč.Jen věděla,že je to dobře.
Teď je umělec.Její vrcholné dílo.Na živém plátně.Na co smutek?Je konec?Nebo začátek?Přestala.Pohupovala se v tureckém sedu.Tričko promočené vlastní krví,tváře jí pálili od soli v slzách.
Její matka přišla domů.Viděla zřetelně úsměv,jež jí hrál v rozdrápané tváři.Pomnula si oči."Tohle není pravda!"Pomyslela si,ale byla.Byla to ta pravda jež nikdo nechtěl vidět a už vůbec ne chápat.A její dcera?Smála se.A proč?Protože konečně věděla,že není v pořádku.