Nikdy se nevzdávej.

Milenci

10. března 2010 v 12:38 | Alessa
Sedí tam sami,sedí tam spolu,
není náhoda,že u jednoho stromu,
ruce vpletené do sebe,
oči upřené do nebe,

jejich láska vaří mi krev,
a proč?Protože jsem mrtev,
to já tam s tou dívkou sedával,
a ani nyní když jí vidím bych neváhal,
za tu srmt stála mi,
i když už nepatří mi,
dívám se,pláču,k ničemuž to není,
už nezastávím v jejím srdci nové lásky pučení.
A co když jí stáhnu se k sobě,
aby živa semnou tlela v hrobě?
Její oči zalepí hlína
a to jen proto,že byla tak líná,
Odvedu ji do svého králoství,
kde červy a koslivci jí pohostí,
pak semnou tu zůstane navždy má,
ta moje dívka nevinná,
její duše čistá jak peří labutí,
každého pohltí,
i když jsou pak jeho krví zbroceny,
a naděje jsou ztraceny.
Odnesu si její slzy a obraz její tváře,
nechť rozloučím se spoře,
odcházím a zapomínám,
že právě proto jí rád mám,že si vzpomínám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beri Beri | 13. března 2010 v 22:49 | Reagovat

Nááádhera !! Jen tak dáál !!

2 ghotic-alessa ghotic-alessa | Web | 28. března 2010 v 19:26 | Reagovat

moc ti děkuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama