Nikdy se nevzdávej.

Okovy

7. ledna 2010 v 20:43 | Alessa |  Básně
Šla jsem okolo cely
a prohlížela si lidi co tam byli.
Okovy ke zdi přikované,
některé málem umučené.
Jejich rodiny a lásky,
v dáli umírali stezky,
po těch jež tmavé zdi teď obklopují,
a jim čas s drahými loupí.
Uslyšela jsem pláč a naříkání,
v něm bylo i tlumené odmítání
jedna s osudem svým nesouhlasí,
jak hrdě se prý i tak nosí.
ta žena,jež hlasu byla majitelka,
byla i mého strachu nositelka.
Stále jsem poslouchala její nářky,
byly však bez narážky na cokoli od čeho by se šlo odrazit,
a její popravu zarazit.
Jednoho dne přitáhli mi ji jak kořist
a já jí měla v souboji porazit.
Když za rozedřená zápěstí přivlekly
a předemnou poklekly.
Zvedla hlavu,
poprvé sem spatřila její oči,
ta hloubka a smutek,
není mi pomoci.
I dnes hledám ty krásné oči,
kvůli nim probouzím se v noci.
Ta láska jež ve mě tehdy vzplála
než najdu jí
mě spálí
a budu sama.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ametist Ametist | 2. února 2010 v 12:05 | Reagovat

To znám...už jsi mi to jednou řekla

2 Elis W. Elis W. | Web | 23. února 2012 v 16:56 | Reagovat

Nádhera..dokázala bych se do toho vcítit..všechny pocity..i bolest.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama