Nikdy se nevzdávej.

Leden 2010

Na sebe sama

27. ledna 2010 v 13:44 | Alessa |  Básně
Citace od autora,který se mi velmi zalíbil.Je to Andreas Gryphius

Na sebe sama
Sám sebe hrozím se a hlava se mi toči,
hle rty,hle nos a propast zornic osleplých,
bděním jsou slepé,těžký dech je v prsou mých,
jen pohlédni,už teď jsou mrtvá víčka očí.
Jazyk mi ohněm zčernal,slovům poddává se,
blábolím,nevím co.Jen duše z mdloby dob
po Těšiteli volá,z masa smrdí hrob.
Doktoři nechali mě.Bolesti jdou zase.

Mé tělo kosti jsou,pár žila nic už dál.
V sedění smrt a na lůžku jen žalný žal.
Hnáty teď samy opor mají zapotřebí.

Co je sláva,mládí,čest a báseň?Ach
,když tato chvíle příjde,všechno dým a prach.
Pak jedna rána právem skládá nás naposledy.

Kočko křič!

24. ledna 2010 v 17:18 | Alessa |  Básně
Ležím a snažím se to nevnímat,
toho tvého křiku si nevšímat.
Noční běsy,
trhají tě na kusy,
párají ti břicho
a ty rušíš noční ticho,
tvůj křik se nese ulicí
a mě to ničí.
Vyběhnu ven,
nebyl to sen,
maso trhají z tebe,
tvá smrt volá do nebe.
Kočko křič!
Ať mohu blíž,
zachráním tě,
si mé dítě,
které sem nikdy neměla,
ale jak bych ho v tobě viděla.
Zničím je
a jestli ne
žemřu
po tvém boku,
já s tebou
nebo ty semnou?
Až nás ráno najdou,
tlapku v ruce,
zemřem jak sestry
a samy přece.
Sestry spojené krví a teď vnitřnostmi,
v pekle budem Ďáblovými hosty.
Naše oči nespatří svět už nikdy,
ochráníme se před démony samy!
Pojď kočko vytáhni drápky!
My neohlídnem se zpátky!
Boj začíná!
Sbohem!

Láska

19. ledna 2010 v 21:28 | Alessa |  Básně
Láska je ladná dáma,
jež tě vede do neznáma,
jejími ladnými kroky,
dělá z lidí otroky,
ten žár jež v tobě zaplane,
na kolena tě před ní dostane,
ať zvrhlá je či nevinná,
toho si srdce nevšímá,
klidně si dál miluje,
i když tě to zraňuje,
ale přesto i daruje,
mi spoustu radosti,
ale když tě obejme
odejdou strasti.

Duše

19. ledna 2010 v 21:21 | Alessa |  Básně
Tady v těch okovech to jsem já,
kdysy ta duše nevinná,
teď tdo očí mi pohlédni a mé srdce ujisti,
žes to nebyl ty,
kdo do pekel jí uvrhl,
žes to nebyl ty co mi srdce vytrhl,
z těla ven,
tak jak jsem vždycky chtěla,
tak si ho vem,
já sama bych ti ho dala.
Ale teď nemám srdce
a tím pádem nevím kdo jsi ty.
Tak odejdi a mé srdce si nech
a zůstaň sám vv těch prázných zdech.

Táta

19. ledna 2010 v 21:11 | Alessa


Pro Tebe táta!
Táta ratata!

Černej les máš, holka, před sebou,
dej bacha, vlci jsou hladoví,
Ty to víš, ale neslyšíš to ráda.
Zapadá zdroj světla za obzor.
Slyš: osud o tom víš kulový!
Pozor dej! Ať se nedotkneš hada!

Dokud s tebou můžu chvíli po tvý cestě jít,
za ruku tě podržím, jestli budeš chtít.

Jsem tvůj táta. Ratatata.

Dej si pozor, holčičko, ať se v lese neztratíš.
Když tě jednou polkne stín, na cestu se nevrátíš.
Do nejhlubších černejch lesů tátové už nemůžou.
Drž se, holka, světla v dálce, stíny totiž jenom lžou.

Divnej svět, fuj, to ti nabízím.
vím, dítě si málo vybírá.
Vina, vina ta mi solí žití.
Musím jít sám do tmy se světlem.
Teď! Už je čas, ono skomírá.
Jede dál velkej vůz, kus ti chytím!

Já jsem štít, klid, dokud můžu stát,
rád budu bojovat, jsem tvůj hrad.
Přísahám lásku upřímnou tvý mámě.
Celej svět sám nikdy nezdolám.
Vím, proto nechci lhát. Častokrát
Sen končí jen rozcupován v jámě.

Dej si pozor, holčičko, ať se v lese neztratíš.
Když tě jednou polkne stín, na cestu se nevrátíš.
Do nejhlubších černejch lesů tátové už nemůžou.
Drž se, holka, světla v dálce, stíny totiž jenom lžou.

Holčička

8. ledna 2010 v 9:53 | Alessa
Tohle se mi stalo už dávno,ale idnes mě to děsí.Sedím ve škole příjde ke mě holčička.Zeptá se mě jestli nemám papír na kreslení.Vytáhnju jeden podám jí ho a pak prostě zmizí a papír spadne na zem.Nechápu dívám se tam.Jukne na mě kámoška:"Co je ti?""Viděla jsi jí taky?""Koho?""u holčičku?""Nikdo tu nebyl.""Tak já už nwm,ale byla skutečná.Byla.Byla."Nechápu to ještě teď.Byl to kontakt ze záhrobí nebo halucinace?Kdyby halucinace,tak proč chvíli ten papír držel ve vzduchu?Pak už jsem jí nepotkala.Ale občas tu cítím jak by mě pozorovala a i ty jemné prsty dítěte na sobě......Brrrrr....fujky

Nightmare

8. ledna 2010 v 9:41 | Alessa |  Básně
Ty noci probděné,
ty sny prokřičené,
noční děsy trápí mne,
ty předtuchy zlé.
Fénix po nebi si krouží
a sny přináší,
zlé i dobré jaké kdo chce,
a co když zmizí naděje?
Křik a strach provází mé noci,
topím se v nich a není mi pomoci.
Srdce mé nestíhá už bít,
mé myšlenky snaží se mě vyděsit,
já nevím zdali chci žít,
ale vím jedno ty si sni,
jen mě noční děsy provází
a snad rozum mi zavazí
že nechápu poseltví
co každou nocí mi přináší.

Okovy

7. ledna 2010 v 20:43 | Alessa |  Básně
Šla jsem okolo cely
a prohlížela si lidi co tam byli.
Okovy ke zdi přikované,
některé málem umučené.
Jejich rodiny a lásky,
v dáli umírali stezky,
po těch jež tmavé zdi teď obklopují,
a jim čas s drahými loupí.
Uslyšela jsem pláč a naříkání,
v něm bylo i tlumené odmítání
jedna s osudem svým nesouhlasí,
jak hrdě se prý i tak nosí.
ta žena,jež hlasu byla majitelka,
byla i mého strachu nositelka.
Stále jsem poslouchala její nářky,
byly však bez narážky na cokoli od čeho by se šlo odrazit,
a její popravu zarazit.
Jednoho dne přitáhli mi ji jak kořist
a já jí měla v souboji porazit.
Když za rozedřená zápěstí přivlekly
a předemnou poklekly.
Zvedla hlavu,
poprvé sem spatřila její oči,
ta hloubka a smutek,
není mi pomoci.
I dnes hledám ty krásné oči,
kvůli nim probouzím se v noci.
Ta láska jež ve mě tehdy vzplála
než najdu jí
mě spálí
a budu sama.

Dětský pláč

7. ledna 2010 v 20:11 | Alessa |  Básně
Viděla jsem mrtvé tváře,
viděla jsem anděli,
mezi nimi dítě pláč,
že prý smrt vidí.
Přistoupím,zvedne hlavu,
tu tvář poznala bych i v davu.
"Oo,promiň je to má vina,
proč sem se jen narodila?"
Dítě objímá mě s pláčem,
"Vím ,že zaplatím"říkě s brekem.
Její oči značí beznaděj,
její zápěstí smrt.
Ptám se zda dodržela slib,
řekne že ano,ale že už nechce tu být.
V té chvíli přichází ta jež se tolik bála
a mála jí urve ruku bez mála.
Odvádí jido tmy a já odcházím,
a holčička krřkne:"Vím,že zaplatím!"
Kráčím dál bez ohledu ne druhé ani se neohlédnu.
Dojdu k římse rozpažím a jen smrti letím vstříct.
Vím,že krev na rukou mám
a tak padám a padám.
Až jednou dopadnu zaplatím,
a to jen proto,že vím.

šílenství

7. ledna 2010 v 19:53 | Alessa
Pakliže je myšlenka odrazem šílenosti člověka.Tak pak jak moc sem šílená,když některé mé myšlenky děsí i fasscinují i mne?